Text: Lenka Peremská
Hudba: Jan Svatoš
Voda se táhne jako tér
na lodi slepý gondoliér
kanál se stáčí
ta noc je k pláči
po mostě tiše kráčí pieroti
Vdova na hřbitově pálí svíce
zmateně hledí na kotouč měsíce
kde prochází se Armstrong po kráteru
odložil trumpetu a nedůvěru
Na dveřích chrámů kulaté kliky
za nimi kněz cvičí prostocviky
a srdce zvonů bez frekvence
do lahví skládají utopence
A noc se táhne jako tér
na lodi slepý gondoliér
v přístavu rváči
ta noc je k pláči
po břehu tiše kráčí pieroti
Pupeční šňůra kanálů
spojuje město po ránu
a kdesi těsně u nábřeží
pokojně tiše v hloubce leží
slepý gondoliér, slepý gondoliéer…